Reviews

• Petr Slabý, 19 september 2022, hisvoice.cz

  Italské uskupení Sonoria živě i „studiově“ ve stejný den na dvou albech

  Elementární improvizace a potulování ve zvukové zahradě.
  V roce 2020 vydal label Evil Rabbit záznam z koncertu kapely Sonoria z 28.4. 2019, lapidárně nazvaný Live In Pisa, na němž najdeme dvě pozvolna spřádané instantní kompozice hrané s nesmírným soustředěním a jakousi vnitřní pokorou. Sopránsaxofonista Cosimo Fiaschi, hráč na (mnohdy preparované) piano Alessandro Giachero, hráč na elektrickou kytaru Emanuele Guadagno a bubeník a elektronik Nicholas Remondino vytvářeli svou hudbu převážně taktilně jednotlivými údery a drobnými ataky či rozechvíváním.

  První osmatřicetiminutový kus Forisportam Church Suite má občas i určitou plošnost. Dýchavičný i skřípavý saxofon vše rozehrává do mystických rozměrů. Jednotlivé ťuky na klávesnici zvyšují napětí. Bicí duní i chřestí a elektronika vše jen občas podmalovává nebo jemně zachrčuje. Je to zádumčivá mše pro prostor, šance pro bezbřehé rozjímání. Cca třináctiminutový opus signifikantně nazvaný Elements je sice ve své podstatě kompaktnější, ale zároveň v něm nacházíme právě onu elementárnost. Bicí jsou občas běhavé, saxofon zpěvnější, elektronika spaceovější, kytara vazbivější a piano téměř minimalizované, ale začasté ve velmi razantní formě. Taky tady se postupně začíná plnit hluková hladina a pak zase upadat do zklidnění, aby následoval rozpad do elementárních částic.

  Odpoledne téhož dne však toto společenství nahrálo ještě jakési matiné bez publika, které v podobě alba spatřilo světlo světa až letos. Dostalo příznačný název Le Jardin Sonore a skutečně je jakousi procházkou zvukovou zahradou s drobnými hudebními lístky a kvítky. Na první poslech je jakoby zahuštěnější a dočkáme se v ní více markantních poryvů. Ale obě díla je nejlepší si poslechnout na sluchátka, abyste si vychutnali všechny sonické prvočinitele. Zvukovou zahradu tvoří šest položek. První Crystal Panorama je vrzavě průzračné. Titulní skladba začíná probubínkováváním s elektronickým odérem a rozvíjí se v uvolněnou promenádu s nervními detaily. Jakoby z nitra země přichází v kosmickém zvuku Here Come The Ants. Mikrosvět se všemi tajemstvími a záludnostmi. Nejbohatší je rozsáhlá seance Beyond The Borders se strukturalistickými bicími, naléhavým saxofonem a jemně hřmotící podmalbou klavíru a posléze i kvílivých tónů z kytary. Výbušné milieu tu má svou proměnlivost od hladivějších poloh až po rozpad do filigránských ozvuků. Balio E Xanto je fragmentární s nejrůznějším oťukáváním podobně jako závěrečná dofukovaná a krásně roztříštěná náruživá coda Breathe In Between.
  V obou případech jde o pozoruhodná díla, která žel již v této podobě nebudou mít pokračování, neboť rozlet kapely ukončil v říjnu 2020 infarkt pouze devětačtyřicetiletého Alessandra Giachera, který byl několikrát vyhlášen coby nejtalentovanější italský hudebník a mimo jiné stihl v průběhu své kariéry účinkovat a nahrávat také s Anthonym Braxtonem.

  Petr Slabý, 19 september 2022, hisvoice.cz

• Aldo Del Noce, 29 july 2022, soundcontest

  Dal fertile playfield della musica creativa, una argomentata proposta da una formazione che non smentisce le ascendenze jazz, riproponendone una formazione bassless in quartetto con piano, chitarra e sax solisti, salvo poi rivoltarne e destrutturarne identità e timbriche.
  Articolata nella bipartita Forisportam Church Suite e nell’estesa Elements, la performance dei quattro s’installa con dichiarazione d’intento entro l’arena di libera esposizione del corpo strumentale, non poco in relazione con l’espressione corporea dello strumentista, rilasciando scie e indizi sulla valenza dell’interplay, dell’aleatorietà e della disintegrazione dello schema.
  Le vibrazioni (ultra)sottili delle corde elettriche, le ronzanti propensioni naturalistiche e le mimesi canore dell’ancia, le scansioni del set di chincaglierie percussive, oltre al cupo ed implosivo respiro del pianoforte, raramente manifesto (carpenteria inclusa) nella sua riconoscibile meccanica, in forma secante o indipendente conformano le libere textures, viventi di vibrazione condivisa e mutua esplorazione.
  Prosegue l’appassionante avventura del milieu performante di casa Evil Rabbit, regolarmente caratterizzati dalla spartana eleganza della cover in cartone ecologico, fissurata da un oblò che disvela l’intestazione dell’album, celante all’interno una copertina via via molto differente; la label che già vanta in catalogo grandi assi dell’improvvisazione tra cui Ab Baars o Biliana Voutchkova (oltre ad un episodio coinvolgente il compianto Gianni Lenoci) offre una piattaforma ulteriore dedicata ad una nostrana formazione, forte di adeguato propellente immaginativo.
  Di fatto, perveniamo al riascolto di questo lavoro rilevando come nel tempo intercorso si sia registrata la prematura dipartita del pianista ed animatore Alessandro Giachero, scomparso alla fine del 2020 e spezzando precocemente una promettente progettualità, già blasonata da importanti partecipazioni, tra l’altro, alla testa di figure capitali quali Anthony Braxton o William Parker.
  Ripresa presso la ecclesiale location di Sant’Andrea Forisportam (da cui i titoli) per Pisa Jazz nell’aprile 2019, l’esibizione riuscirà appagante per cultori di creative music, ma più in generale per cercatori di libertà per l’orecchio.

  Aldo Del Noce, 29 july 2022, soundcontest

• Ken Waxman, january 2021, jazzword.com

  With divergent approaches these bands from Italy and the Netherlands fall on either side of the composition-improvisation continuum. Yet one of the defining characteristics of each is how they integrate a guitar into their original concepts.
  (…)
  It’s a similar story and similar stretch of ages that are involved in Live in Pisa. The Italian Sonoria quartet includes soprano saxophone tyro Cosimo Fiaschi as well as more seasoned players pianist Alessandro Giachero, who has worked extensively with William Parker; guitarist Emanuele Guadagno, who has been part of the INCROCI orchestra; and drummer/electronics manipulator Nicholas Remondino who has been involved in multiple electro-acoustic projects.
  Perhaps unexpectedly the two extended tracks, which make up Live in Pisa only partially reflect those influences. Instead, especially on the more-than 38 minute “Forisportam Church Suite” the intense enhancement and meandering development encompass spaces and swills that suggest microtonal improvisers such as AAM. Commingling in the main bell-ringing and popping percussion accents, the saxophonist’s splattering air plus piano preparation stops and swats and a touch of programmed crackle, the overlay is andante and pointillist. Motion only supersedes minimalism in a sequence that arrive one-third of the way along as Fiaschi’s yowling split tones become more prominent and almost continuous with the formerly thin and obtuse exposition thickened and given warmth from guitar and piano comping. As the needle-thin sax peeps vibrate the theme forward, oscillated wave forms, single note or inner string plucks from Giachero decorate the narrative. Underscored by a gong-like percussion continuum and a conclusive widening of the reed tones, these nestled textures adumbrate the final sequence that startlingly frames acoustic reed and string tones in expansive outer-space-like electronic textures. More extrusive the 13-minute-plus “Elements” concentrates on protruding elements. Its mixture of ring modular gongs, top-of-range guitar plinks, concentrated reed glissando, clock tolling inner piano string plucks and snooker ball-like cracks from the percussionist bring out the macro timbres avoided on the first improvisation.
  Hushed or hard core, in quintet or quartet form, there’s much to admire in these well integrated sessions.

  Ken Waxman, january 2021, jazzword.com

• Jan Hocek, december 2020, jazzport.cz

  A je tu další letošní lahůdka, jež vzešla pod značkou Evil Rabbit Records, tentokrát z Itálie. Kvarteto SONORIA vydalo živé album „Live in Pisa“. Bohužel nyní, kdy tuto recenzi píšu, již není mezi námi zakladatel souboru, pianista Alessandro Giachero; zemřel 20.října na infarkt ve věku pouhých 49 let…

  Alessandro Giachero, žák Stefana Battaglii, s nímž také posléze hrál a natáčel, též sám pedagog, založil kvarteto Sonoria se svými bývalými studenty. To již měl za sebou například 18 let v roli lídra mezinárodně uznávaného tria t.R.E., vydatnou spolupráci s Williamem Parkerem a především Anthonym Braxtonem. V Sonorii se obklopil o generaci mladšími spoluhráči. Sopránsaxofonista Cosimo Fiaschi žije nyní v Kodani a je tu členem experimentálního Ensemble Ektós, kytarista Emanuele Guadagno hrál již třeba s Benem Monderem a Davidem Krakauerem a bubeník (a elektronik) Nicholas Remondino se pohybuje zhusta na italské scéně volné improvizace a progresivní elektronické hudby (Andrea Dellapiana, Michele Anelli, trio Tweedo).

  Bohužel, jak vyplývá z úvodních slov, tohle výtečné album je debutem a zároveň labutí písní kvarteta Sonoria. Obsahuje pouze dvě kompozice, z nichž ta úvodní, „Forisportam Church Suite“, se rozkládá na ploše 38 minut jako ta nejroztodivnější hudební krajina oplývající tajemstvími. Najdete tu všechno, co lze čekat od osvícených improvizátorů, kteří pracují s neidiomatickým a elektroakustickým materiálem různých struktur, i těch amorfních, magmatických, mikrotonálních, v nichž je možné vše. Aktéři přemítají, meditují, noří se do ambientních, hlukových a industriálních hlubin, využívají výrazových prostředků musique concréte a minimalismu či nemilosrdně dramatických podtónů soudobé vážné hudby. Práce s proměnlivou dynamikou je pochopitelně nejen nutností, samozřejmostí, v případě kvarteta Sonoria je ale navýsost vynalézavá a jedinečná. Druhá skladba na ploše více než 13 minut pokračuje ve stejném duchu, se střídavou intenzitou a hutností, opět s dechberoucím vyklenutím na vrchol pomyslné hory, z níž se pak istrumentalisté vrhají do oceánu tvůrčího spočinutí, noří se do nitra
  tónů, rozorávají barvy a… bohužel v tom nejlepším skončí…
  Škoda, 51 minut a 22 sekund je na takovou fantazií prosycenou muziku málo!

  Jan Hocek, december 2020, jazzport.cz

• Giuseppe Segala, 19 august 2020, All About Jazz

  Il progetto Sonora, registrato in questo CD dal vivo a Pisa lo scorso anno, rappresenta la focalizzazione del pianista Alessandro Giacherosull'aspetto sonoro della propria ricerca, sul rapporto tra metamorfosi del suono e interiorità. Per un significativo ritratto-intervista del musicista, si veda Alessandro Giachero: consapevolezza e ricerca di Neri Pollastri. Questo lavoro si sviluppa su due lunghi brani improvvisati, dove la musica prende le strade di una fitta e articolata ragnatela, mossa da aliti che la fanno vibrare, mettendo in evidenza riflessi di luce, intrecci e frammentazioni, forme in lenta, continua mutazione.

  C'è la ricerca di profonda osmosi tra i quattro musicisti coinvolti: accanto a Giachero appaiono il sax soprano di Cosimo Fiaschi, la chitarra elettrica di Emanuele Guadagno, la batteria e i live electronics di Nicholas Remondino. Si modella un fondale che tende alla monocromia iridescente, screziata da bagliori luminosi, ombreggiature, grumi e nodi sonori. Nessuno strumento emerge con evidenza da questa orditura, anche se ognuno pratica una profonda, analitica ricerca timbrica, annoda filigrane, cerca echi e corrispondenze con gli altri.

  Il primo, lungo brano, "Forisportam Church Suite," prende il titolo dalla ex chiesa di Sant'Andrea forisportam, luogo dove il concerto ebbe luogo per Pisa Jazz. Una suite che si dipana oltre i trentotto minuti, cercando gli echi sonori e mistici di quel luogo. Ogni strumento, fin dalle prime battute, abbandona la propria identità consueta, per tuffarsi in una riflessione estatica, per cercare il nesso sospeso tra il silenzio e le sottili vibrazioni policrome. C'è un atteggiamento meditativo ed esplorativo, comunque in costante mutazione. Si rapprende, senza giungere all'incandescenza di momenti furiosi. Si scava piuttosto nell'ombreggiatura, nell'effervescenza leggera, nell'evocazione di simulacri notturni. Soffi, fruscii, crepitii, tramestii, sospiri. Riflessi tremoli su una superficie liquida.

  Solo verso un terzo della Suite prendono forma alcuni glissando del soprano, che si immergono e si frammentano negli echi degli altri strumenti. Emerge un addensamento, ma sempre con i caratteri eterei connessi all'ambiente dove il concerto si dipana. Un lungo trillo del sax soprano cambia il carattere dell'improvvisazione, che diventa più secca, torrida, desertica. Gli ultimi minuti vedono rapprendersi gli aloni di un motivo melodico disteso del sax, a risolvere la lunga avventura di ricerca e di ascolto.

  Giuseppe Segala, 19 august 2020, All About Jazz

• Zipo, july/ august 2020, aufabwegen

  Das Quartett Sonoria wurde 2019 Live in Pisa eingefangen. Sirrende granulare Live Electronics und kratzige E-Gitarre bilden den Mulch, das Saxophon und Klavier mal bedeckt und mal auch verstärkend umrandet. Schlagzeug wird in den Credits auch genannt, ist aber als Taktgeber kaum wahrnehmbar, sondern fügt sich in das Aufrauhen der Tonalität ein. Musik, die zögert und fragt und sich tastend vorwärts bewegt.
  Für Neugierige!

  Zipo, july/ august 2020, aufabwegen

• Geert Ryssen, july 2020, Jazz & Mo’

  Deze liveregistratie van het Italiaanse kwartet Sonoria werd opgenomen tijdens Pisa Jazz op 28 april 2019. De cd bestaat uit 2 lange geïmproviseerde stukken die een stroom van transformerende geluiden creëren. Er is geen echte structuur of melodie, maar het is een prachtig staaltje soundart door 4 instrumenten die een consistente beweging suggereren, zelfs in de passages waar percussie domineert. Sommige passages roepen industriële geluiden op die zijn omgezet in muziek met een richting. Het ambient karakter resulteert echter niet in vrijblijvend behang; het samenspel is prevalent en creëert intrigerende sferen en een gecontroleerde spanning. Prachtig!

  Geert Ryssen, july 2020, Jazz & Mo’

• Dolf Mulder, june 2020, vital weekly #1239 week 26

  It is some time ago I last heard from Evil Rabbit Records, that small but exquisite label of improvised music, run by Meinrad Kneer. Their last release - ‘Sketches for violin and vinyl’ by Ayumi Paul and Achim Mohné – dates from early 2019. But now we can welcome two new releases. Meinrad Kneer’s first solo album recently reviewed here by Frans and ‘Live in Pisa’ by Sonoria.

  An Italian quartet with following participators: Cosimo Fiaschi (soprano saxophone), Alessandro Giachero (piano, prepared piano), Emanuele Guadagno (electric guitar) and Nicholas Remondino (drums, live electronics). Giachero made his mark with his trio T.R.E. On the international scene he operated as a member of the Anthony Braxton Quartet and the William Parker Resonance Quartet. I’m not sure but I think Sonoria is his initiative. Fiaschi has his base in Copenhagen, working in the contexts of improvised and experimental music like Ensemble Ektós. Both Guadagno and Remondino are young musicians from Sienna.
  Together as Sonoria, they practice a form of group improvisation, limiting themselves to the specific domain of sound improvisation. Abstracting from many musical elements they investigate and play with colour, timbre and dynamics. That’s their well-defined playground. This may sound as if their playground is very reduced away, but in the hands of these musicians they take you on a musically rich and fascinating trip. In two improvisations, ‘Forisportam Church Suite’(38:07) and ‘Elements’ (13:15), they create a sensible world of their own, recorded live April 28, 2019, in Pisa, Italy. Their style of interacting let the improvisations evolve attentively and delicately. Especially in the first long extend improvisation dynamics gradually increase. With a strong sense for detail, they communicate most of the time through short motives and gestures that interlock organically with one other and make a unity that is strong and subtle at the same time. At other moments repetitive percussive patterns dominate with Fiaschi playing concentrated movements on his sax. Also, there are sections where they create textures that are multi-layered and mysteriously deep. Near the end of ‘Forisportam Church Suite’ undefined electronic sounds make the improvisation disappear in space.
  Great work!

  Dolf Mulder, june 2020, vital weekly #1239 week 26

• Jan Granlie, 17 june 2020, saltpeanuts.eu

  Plateselskapet EvilRabbit, er et originalt selskap som på alle sine produksjoner har en helt egen design på platecoverne. De er sorte, med et hull hvor tittel og band kommer fram. Alle andre opplysnnger, kanskje med unntak av selskap og musikere får man når man åpner coveret.

  Og ofte hjelper det ikke så mye, som i dette tilfellet, at man får vite at musikerne på denne innspillingen heter Cosimo Fiaschi (ss), Alessandro Giachero (p, prep p), Enanuele Guadagno (g) og Nicholas Remondino (dr, live elec). For dette er ikke musikere som bruker mesteparten av sin tid på å tråle jazzklubber og festivaler over hele Europa.

  Men går man inn på selskapets hjemmeside, så får man mlitt mer informasjon. Cosimo Fiaschi kommer fra Firenze og har bakgrunn både fra klassisk musikk og jazz. Han bor visstnok i København, uten at jeg kan huske å ha påtruffet hans navn på noen av de klubbene jeg har frekventert de siste fem årene. Alessandro Giachero kommer fra Alessandria i Italia, og har viet de siste årene til impromusikken, og gjerne den som ligger i grenselandet mellom jazz og samtidsmusikk, mens Emanuele Guadagno er den som kanskje har mest erfaring innenfor jazzen, siden han har spilt med musikere som Stefano Battaglia, Tim Berne, John Taylor og Steve Lehman, og han har spilt og undervist ved musikkakademiet i Amsterdam og i Barcelona sammen med David Krakauer. Og ifølge plateselskapets informasjoner, har han også spilt «at the prestigious Victoria Nasjonal jazzscene in Oslo», intet mindre! Trommeslageren Nicholas Remondino har spilt trommer hele livet, og har lært seg det meste selv, eller via det fantastiske Accademia Chigiana i Siena, og han har spilt med musikere som Stefano Battaglia, Alessandro Giachero, Giovanni Di Domenico, Silvia Bolognesi, Fabrizio Puglisi, Michele Anelli og Alessandra Patrucco.

  Vi får to relativt lange, droneaktige «strekk», hvor det fritt improviserende står i høgsetet, og hvor alt går svært stille for seg. Jeg vet egentlig ikke hvor mye jeg klarer å få ut av det de lager sammen, annet enn at dette nesten er kommunikasjon på et høyere plan, og hvor det å lytte til hverandre er det viktigste elementet i musikken.

  Hvis man ser på ytterpunktene i jazzen, og plasserer enten et heftig storband, John Coltrane, Miles Davis på det frieste eller Mats Gutafsson og Peter Brötsmann, gjerne med Paal Nilssen-Love på trommer som den ene ytterkanten, så befinner Sonoria seg på den andre ytterkanten. Jeg er overbevist om at det er veldig mange der ute, jeg skal ikke nevne navn, som mener at dette ikke er jazz, men en samling lyder. Men setter man seg ned og søker etter detaljer i musikken, så er det mye spennende å hente i det de fire fremfører. Men som veldig mye annen musikk av dette slaget, er dette musikk man aller helst skal høre på konsert i et lokale med gode stoler, hvor man kan lene seg rolig tilbake og studere kommunikasjonen, hva som skjer mellom musikerne og hvordan de, hver for seg og sammen, er med på å utvikle de ideene som dukker opp.

  For det er fire dyktige musikere vi hører. Og de har spennende ting å komme med. Og når man har funnet seg godt til rette i godstolen, er det bare å lukke øynene og la de fire italienerne ta deg med på en reise til musikalske steder du ikke oppsøker hver dag.

  Spennende!

  Jan Granlie, 17 june 2020, saltpeanuts.eu

• Geert Ryssen, june 2020, Full Circle Music Blog

  The Italian quartet Sonoria was recorded live at Pisa Jazz on April 28, 2019. Their set consists of two long improvised pieces that create a flow of sounds that evoque transformation. There's no real structure or melody, but it's a wonderful development of sound art with four instruments that create a consistent flow even in the percussive passages. Some parts refer to industrial sounds that are wonderfuly transformed into music with a sense of direction.That way an ambient feel is created but it's far from wallpaper! The interplay really matters and creates intriguing atmospheres and controled tension. Wonderful!

  Geert Ryssen, june 2020, Full Circle Music Blog

• Rigobert Dittmann, june 2020, Bad Alchemy

  "Death awaits you all – with nasty, big, pointy teeth!" Nur ist dieses Killer Rabbit nicht weiß, sondern so schwarz, dass es auf braunem Feld schwarze Spuren hoppelt. Auch heißen die Gralsritter nicht Sir Robin oder Galahad, sondern Cosimo Fiaschi, Alessandro Giachero, Emanuele Guadagno & Nicholas Remondino und zusammen SONORIA. Giachero, 1971 in Alessandria geboren, hat mit T.R.E., dem Anthony Braxton Quartet von 2006 oder dem William Parker Resonance Quartet beste Referenzen als NowJazz-Pianist. Remondino hat als Drummer mit The Slow Beasts und mit Giuseppe Di Filippo bei "Making Monsters" einschlägige Erfahrungen. Mit Guadagno an E-Gitarre und Fiaschi, einem erst 22-jährigen Florentiner, am Sopranosax wagen sie sich Live in Pisa (ERR 29), gedämpft knarrend, klappernd, sich tockend vorantastend, auf das weite Feld nicht geheurer Töne. Auf dem bruitistischen Stoppelacker ist nur das zage trillernde Soprano gut zu erkennen, für die übrigen Aktionen muß man das Ohr erst schärfen, um die gedengelte Cymbal auszu- machen und ein Plonken im Innenklavier. Repetitive Gesten erzeugen ein allmählich cre- scendierendes Dauerbeben, der gute Ruf der italienischen Improszene ist offenbar in guten Händen. Fiaschi haucht Spaltklänge, einer knispelt mit Krimskrams, Giachero sortiert und zählt seine Glasmurmeln. Die Gitarre? Ein Rätsel. Minimales Touchieren, feines Geflatter, geräuschhafte Heimlichkeiten, ein Schniefen und Pusten, oder sind es Besenwischer? Remondino tremoliert auf der Snare, das Soprano keckert und tiriliert, die Gitarre findet sich, Giachero pickt an Eiszapfen und dunklem Draht. Der Gestus bleibt tastend, die Geräuschwelt verhuscht, die Gitarre stagniert auf Notstrom, jede kleine Be- wegung rührt ans heikle Gleichgewicht und verschiebt den Akzent. Zu geflötetem Halteton verdichtet Remondinos Rumoren die kollektive Erregung. Bis läutender Klingklang Santa Maria Forisportam evoziert - es ist schließlich die 'Forisportam Church Suite'. Doch statt dass Frömmigkeit aufkommt, bleibt ein Unbehagen über die 'vor dem Tor' und die dahinter. All die geheimnisvollen Schatten und ostinat anklopfenden, ominös tropfenden Zu- mutungen, wie soll man da nicht melancholisch werden?

  Rigobert Dittmann, june 2020, Bad Alchemy