ERR25 - haffah - senza titolo

senza titolo

haffah

  • 1 de geweldige nduja (6:04)
  • 2 monkey part 5 (2:47)
  • 3 one for bley (4:00)
  • 4 mi & nim (4:11)
  • 5 www (4:48)
  • 6 round u turn (2:59)
  • 7 kiminmykarda (4:15)
  • 8 medea (3:20)
  • 9 stepping down (4:46)
  • 10 we have to go (3:48)

Album Info

total playing time: 41:21

recorded by niels brouwer, december 2016
at zaal 100 and studio molenpad, amsterdam, the netherlands
mixed and mastered by niels brouwer, amsterdam, the netherlands

all compositions by ferlaino/ de jonge/ ferreira/ houtman, ©buma

design: lysander le coultre (strangelove creatives)
photography: monique besten
distribution: www.subdist.com
evil rabbit records is a member of www.toondist.com

Reviews

  • Ed Pinsent, 22 january 2018, thesoundprojector.com

    Some quite nice free jazz playing by HaFFaH on their Senza Titolo (EVIL RABBIT RECORDS ERR 25) record. The quartet are based in Amsterdam and are able to imitate American free jazz very convincingly, especially John Coltrane Quartet and Cecil Taylor / Jimmy Lyons duos. They’re really strong on group dynamics and clever interplay. There’s something to be said for the tension between the sax player Christian Ferlaino and the pianist Herbert de Jonge; Ferlaino likes to make squeaky and slurping noises to get warmed up, before launching into his glib solo flights, while de Jonge is still, I sense, wedded to European classicism; no matter how flattened fifths or high-energy runs he executes, you can still discern the Bach and Mozart structures underpinning the music. None of this is bad music by any means, but it feels a bit facile and insincere somewhere; artificial heat and fake fire. Renato Ferraira is the bassist and Hans Houtman drums, and these are studio recordings made in Amsterdam in 2016.

  • geert rijssen, december 2017, cross-over

    haffah is en nederlands/ italiaans freejazz kwartet. de cd bevat 10 groeps-composities die bezwerend, desolaat, gecontroleerd, verward, gedempt of subtiel mijmerend klinken. steeds geïnspireerd, inventief en met een zweem van swing.

  • robert d. rush, october 2017, cadenze magazine

    haffah is a free jazz quartet [christian ferlaino-as, herbert de jonge-p, renato ferreira- b, hans houtman-drm] who i believe make their recorded debut on senza titolo [evil rabbit records err 25]. while de jonge and houtman have played together as part of luc houthamp’s quartet, i don’t know the background of ferreira and ferlaino. this quartet plays together very well on the 10 improvs [41:23] here. with the improvisations averaging under 5 minutes, each member plays forcefully and with plenty of reserve while avoiding stepping on one another’s toes. even on a ballad there is a nice joining of sounds. recorded 12/16 and well worth your attention.

  • dolf mulder, september 2017, vital weekly

    evil rabbit is steadily building on its catalogue of improvised music. the label started in 2006 as an initiative by pianist albert veenendaal and double bass player meinrad kneer. now they present release number 25 and 26. both in the recognizable sleeve design by lysander le coultre.
    haffah is christian ferlaino (alto sax), herbert de jonge (piano), renato ferreira (double bass) and hans houtman (drums); an amsterdam-based unit. houtman is the veteran in this combination. he is part of the amsterdam free jazz since the 70s. together with de jonge and bassist michiel dhont he
    had a trio oaao in the early 80s. houtman and de jonge still make a team, and haffah seems a new initiative of them. because of the symmetry in the names ‘oaao’ and ‘haffah’ i am inclined to think haffah is their idea. anyway, with their younger companions ferlaino from italy and ferreira from brazil, both active members of the improv scene in amsterdam, they make an interesting next step. in ten short pieces they make their point in jazzy improvisations. all of them show a very sensible quartet at work, which is a pleasure to listen to. at moments they sound lyrical and romantic. like in ‘ni & nim’, where romantic piano contrasts with pointed playing by bass and sax. all in all this is very lively and playful album with great playing by ferlaino and others.

  • bobo crazzi, 29 july 2017, sands-zine.com

    ci siamo occupati di recente dei sassofonisti christian ferlaino e renato ferreira, calabrese il primo e brasiliano il secondo, e li ritroviamo entrambi in questo quartetto (dove ferreira suona però il contrabbasso) che condividono con il pianista herbert de jonge e con il batterista hans houtman, entrambi olandesi.
    haffah – nome che dovrebbe derivare dalla città siriana al-haffah, una delle zone più calde del pianeta – è un quartetto di free jazz che sembra porsi sulla linea dettata dai gruppi di thelonious monk, john coltrane e alex von schlippenbach, anche se, rispetto a quei gruppi, è qui evidente l’assenza di un leader. quattro voci che interagiscono in maniera e con una logica paritetica, quindi, alla maniera dei migliori combo del free jazz, dando vita a una musica atematica e torrida, pregna di colori e di suggestioni.
    dal quadro generale si differenziano due brani: mi & nim e we have to go.
    in mi & nim le note rarefatte di un piano alla tilbury sono calate in una giungla fatta di schiocchi d’ancia, strappi di corde, colpi sulle giunture dei tamburi e da qualche fraseggio molto delimitato.
    we have to go è una melodia niente affatto torrida, quasi delicata, che sembra procedere per onde e appare più strutturata rispetto al resto del cd, la musica giusta per uscire di scena.
    un disco ben riuscito.

  • z.k. slabý, 13 july 2017, his voice

    senza titolo od obdobně záhadně pojmenovaného kvartetu haffah bylo nahráno v prosinci 2016 v amsterodamském taalu 100 a ve studiu molempad v obsazeni altsaxofonista christian ferlaino, pianista gerbert de jonge, kontrabasista renato ferreira a bubeník hans houtman. do počátečního de geweldige nduja se tato čtveřice vhudlává se stále důraznějším kolovrátkováním až do razantní tobogánové sjíždivosti. proudná altka, vroucně nabalivá, dění rozviřuje, podpevněná pianem za vymětavé asistence srázné basy a rachotivých, mlátivě odsekávaných bicích. toto kolotavé sráznostnění v jednom tyglíku si čtveřice vychutnává až do rozpoutané elixírnosti. podobně odštěpkovávaně vymítavý monkey part 5 zroztodivní poštěkně výtryskný sax se stáložárným klavírem a poklepnými bicími s kvasnou zhmožďovaností. one for bley dokumentuje, jak se všichni dokáží za probíjení bicích propojit do úsečného rytmizování s čitelnými odezvami be bopu, propnout se do zmnožované virválnosti a promelodizovat do bystronohého vypiplávání. připadá mi to, jako kdyby hráči jeden po druhém vstupovali na strniště improvizace a neohlíželi se na podmínky. mi & nim odšpuntovává a odťukává sax za propadání a prohmatávání klavíru, a toto kalibrující zahmotňování svou pružinovou rozsochatostí nám může připomínat až zadrncávané polenohraní. ale to už www získává točivý vír kolotočové spádnosti se zarputilým saxem a vrhcábovými bicími, drůzuje do vydolovávané zhupnosti a vyvolavačsky se akcentuje. sax je přitom vynášen podmítáním rytmiky, ale je to zatrucovaný kontrabas, který příběh rozvolní a zahutní. ten, zasmyčcovaný, rozdůrazní i round u turn, rozkružované rozklepným pianem a prohánivým saxofonem. kiminmykarda navazuje utrhačnostním progejšlováním v jednom víru, plném ruchu a zbrklostní závarnosti. tady je piano spíše usilovně přebíravé, byť svižné, a basa zhybňující, dopující celkové průsmykování do závěrného dokolesňování. podobně medea je vyobrazována líčivým klavírem s odvažovaně závažovanou basou a s úprkovým rozmítáním bicích, ale je to sax, který příběh sumarizuje a zezávažní. každopádně ani tady se nikdo ani na chvíli neocitne v poklidu. rovněž stepping down je rozprouděn vyhmatávavou basou a rozblyskotán vytěkávaným saxem, což znásobí zabičovávané a někdy až promlacované bicí do zabíravé zaříkavosti. we have to go tvrdí závěr, a hudebníci toto předsevzetí zrealizují s rozkřehlostní prokouzlovaností a mživou krouživostí, jsou disciplinovaně mísiví až do zahroutivé konečnosti. prostě jde o soubor, plný energie, dynamičnosti a sehrané sbornosti.

  • zipo, 4 july 2017, aufabwegen.de

    (...) ganz anders das quartett haffah, das vor spielfreude trotz, schmissig und dynamisch agiert und melodiösere parts mit kraftvollen improvs abwechselt. die insgesamt zehn nummern, gerne auch mal knackig und kurz, vergehen wie im fluge und reißen mit. ohne virtuosität oder expressivität zur schau stellen zu müssen.

  • herman te loo, 19 june 2017, jazzflits no. 280

    in 1981 verscheen de lp ‘improvisaties’ van het trio oaao, met pianist herbert de jonge, bassist michiel dhont en drummer hans houtman. de groep ontbond in 1987, dook halverwege de jaren negentig weer op als o.ba.o. en nu komen de jonge en houtman terug als haffah. de voorkeur voor excentrieke groepsnamen hebben ze duidelijk nog niet afgeleerd. naast de oude rotten horen we in het nieuwe kwartet bassist renato ferreira en saxofonist christian ferlaino. met zijn vieren maken ze van ‘senza titolo’ een geslaagd debuut/weerzien. net als in de groepen uit de vervlogen jaren is de muziek geheel geïmproviseerd, maar met een geslepen gevoel voor vorm doen de heren het niet zo klinken. zo opent en sluit ‘de geweldige nduja’ met een onbegeleide saxsolo, zoals we die kennen van ferlaino’s onlangs verschenen soloalbum ‘bad habits’. ferreira vormt een even hecht koppel met houtman als dhont destijds. dat zorgt voor de broodnodige swing in de wat meer jazzachtige stukken, zoals ‘www’ en ‘kiminmykarda’. dat bassist en drummer zich ook als een vis in het water voelen in andere situaties, blijkt in open tracks, zoals het atmosferische ‘min & nim’. hier horen we saxofoonplopjes, impressionistische piano- akkoorden, geklop op de bas. het resultaat is op een prettige manier vervreemdend en unheimisch. en zelfs al improviserend lukt het haffah om een ballad af te leveren: ‘medea’. het bley-achtige pianospel van de jonge, de lenige bas van ferreira, het subtiele brusheswerk van houtman stellen ferlaino in staat om met zijn zoetzure toon te schitteren. en nu niet weer 36 jaar wachten met een vervolg, heren de jonge en houtman!